Miloslav SONNY Halas: memoriál Miloslava Sonnyho Halase

Zobrazují se příspěvky se štítkemmemoriál Miloslava Sonnyho Halase. Zobrazit všechny příspěvky

10. ročník memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

23. března 2019

Zpráva o průběhu jubilejního 10. Memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

Již v nezvykle početně obsazeném autobuse z Tišnova do Drahonína bylo zřejmé, že 10. jubilejní ročník memoriálu bude důstojně oslaven. Nádherné počasí začínajícího jara v krásné krajině a věhlas Sonnyho přilákalo i řadu nových účastníků, kterým Sonnyho osoba či jeho pověst učarovala. Avizovaná bohatá náplň nás hnala neomylně nejkratší cestou necestou přes zbytky hradu Košíkov na samotu Štymberk, inspirující místo kde, jak víme, Sonny trávil své dětství a kde jsme už po desáté byli srdečně se všemi poctami udělovanými jen nejvzácnějším návštěvám uvítáni prof. Voráčem a jeho paní. Dobře bolo. Tišnovské nakladatelství SURSUM v osobách svých principálů Miroslava Klepáčka a Ivany Kurucové jako v dobách Krameriových doneslo na svých zádech ještě teplé (a to je neuvěřitelné, protože ještě 4 dny předtím probíhaly závěrečné korektury) nejnovější produkt. Byla to pro tuto příležitost načasovaná kniha Josefa Šamánka věnovaná Sonnymu, jeho přátelům a době v níž žil, nejen s krásným názvem BRANOU NEBES KU BLANKYTU odkazujícím na tišnovanství Sonnyho jeho atributy Brány nebes (Porta Coeli) a blankytu, a krásnou obálkou, ale i obsahem tak obecně i lidsky živým, že i čtenář, který Sonnyho či jeho dílo nezná, se od čtení těžko odpoutává. Navíc text je obohacen více než 60 fotografiemi, ostatně celý donesený náklad si účastnici ku spokojenosti nakladatelů rozebrali a někteří si vzali i více výtisků a to nejen pod silným dojmem působivého čtení ukázek od autora. Kniha bude v distribuci Kosmasu a tedy je ji možno získat u knihkupců.

Nemenší zážitek pro tuto příležitost připravil ze svého bezedného archivu čerstvý laureát Ceny jihomoravského kraje 2018 za umělecký přínos Karel Slach, a to dokumentárním filmem zachycující atmosféru Sonnyho bytu a oslavu narozenin rok před jeho úmrtím. Dávný Sonnyho přítel, Karel Nečas, ač osobně nepřítomen, poskytl k této příležitosti důkaz toho, jak Vídeňané pochopili obchodní hodnotu Sonnyho a úspěšně prodávají jeho podobu po vídeňských trzích, a tak vlastně šíří sice anonymně jeho slávu po světě. I předseda Společnosti přátel Sonnyho (SpS) Jan Lacina využil kulatého výročí k udělení Čestného blankytného uznání s pěti tišnovskými rorýsy v jeho vlastnoručním autorském provedení (což je pro lepší pochopení v našich poměrech obdoba nejvyššího státního vyznamenání tedy Řádu bílého lva) za zásluhy o šíření památky Sonnyho a jeho díla J. Voráčovi, K. Slachovi a I. Dostálovi. Všem účastníkům přidal z vlastních zdrojů i Tišnovské blankytné tedy originální etiketu na Sonnyho víno (Tišnovské blankytné dle Sonnyho receptu z jeho dosud nevydaného Tišnoveckého chuťopisu může být jakékoliv víno, které rodáci považují za velmi dobré ať pochází odkudkoliv, akorát musí být dle barvy plněno ručně do láhví opatřených patřičnou vinětou a může to být i sekt) s vlastnoručním věnovacím nápisem, kde mimo jiné upozorňuje na blankytnou umanutost Sonnyho. Na dovršení oslav jubilea obdrželi všichni absolventi 10. memoriálu Čestné uznání za zdolání cesty KU! blankytu v podobě geometrického sdělení -TUDY CESTA NEVEDE- inspirovaného přednáškou Jiřího Valocha O atributech a symbolech používaných v LANDartu z dílny Michala Kvapila. Pak následovala pieta u místa rozptylu Sonnyho popela se vzpomínkou Jana Laciny a jeho recitací neznámé básně tišnovského anonyma, které i pro poučení Vás, P.T. čtenářů, si dovolujeme níže ocitovat. A po opulentním štymberském občerstvení se účastníci odebrali údolím říčky Bobrůvky čili Loučky přes zdravě radioaktivní potok Hadůvka k závěru memoriálu do hospůdky Pod kapličkou ve Skryjích a završili tak před odjezdem krásný a důstojný jubilejní 10. ročník memoriálu. A na uvedených odkazech i Vy máte možnost být také účastníky a užít si také trochu jeho atmosféry:

ve filmové reportáži Karla Baláče

ve fotografiích Jaroslava Pulicara

kliknutím na foto zobrazíte další

a ve fotografiích Miroslava Klepáčka

Zprávu za SpS podává Ivo Dostál

Báseň tišnovského anonyma,

v opuštěném rorýsím hnízdě dne 23. 3. 2019 nalezl, opsal a přednesl Jan Lacina

Blankytu není nikdy dost

pijme ho pijme pro radost

Bez blankytu se nedá žít

lijme ho do sebe i na pažit

Blankytu jděme pořád vstříc

a chytejme ho do čepic

Vzpomeňme Sonnyho Halase

ten blankyt mazal i na prase

I když ho hltal chlastal pil

nikdy se z blankytu neopil

Konej proto jak Mistr

a budeš pořád bystr!

6.ročník memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

dne 21.3.2015

zpráva o průběhu:
Letošní memoriál proběhl opravdu ve znamení „absolutního jara“, abychom použili názvu nezapomenutelné Sonnyho akce v plném slova smyslu, ale o ní až dále. Účastníci z Brna na základě zkušeností z loňska dokonce už skoro pochopili i počet zón na cvakací jízdence včetně jejího správného označení, takže již takřka bez stresu správně a levně dojeli až do Drahonína. Tentokrát navíc i bezchybně cestou a necestou trefili přes pozůstatky hradu Košíkova na samotu Štymberk, kde Sonny v dětství vyrůstal. Tam už byli netrpělivě vyhlíženi a posléze i tradičním pohoštěním srdečně uvítáni hostitelem prof. Voráčem. Byl první jarní den s krásným slunečným počasím, které probouzelo časné jarní byliny i mnohé motýly a v jednom okamžiku nad samotou Štymberk provádělo své zásnubní lety až 9 milostně naladěných kání.
V odborné části memoriálu bylo pro mnohé velkým překvapením prolistování Traperovými zápisky z let 1964-67 od Sonnyho s četnými zápisy jeho různých trampských aktivit doprovázených kresbami a fotografiemi, které svědčily, že Sonny do svých 21 let byl naprosto normálním jedincem žijícím myšlenkami a hodnotami trampingu. Jeho zručné kresby sice svědčily, že už uměl malovat, ale ještě bez jakékoliv stopy své pozdější originality. K jakému zlomu či osvícení pak došlo zřejmě v roce 1968, se asi už nedopátráme, ale jedno je jisté, že jeho známý portrét Heleny Vondráčkové do tohoto období patří.
Účastníci memoriálu si dále evokovali z fotografií a ze vzpomínek tehdejších účastníků Sonnyho akci Absolutní jaro z roku 1973. Sonny tehdy pojal podezření, že začátek kalendářního jara neodpovídá v lidském pojetí skutečnosti a prokáže-li se to, jak usoudil, že bude potřeba kalendář změnit. Vytvořil proto dotazník, v němž měli respondenti odpovědět na otázky, jako kdy a kde poprvé pocítili jaro, jaké duševní pocity to v nich vyvolávalo a v jakém barevném cítění. Tímto dotazníkem obeslal tehdy kolem padesátky svých přátel. Z došlých odpovědí, které matematicky a barevně zpracoval, mu vyšlo, že skutečné jaro, které pojmenoval jako absolutní, vypuklo v Brně 7. 3. v 16 hod. za brněnským červeným kostelem. Rekonstrukce a označení místa jeho vzniku proběhla za účasti Sonnyho přátel i kolemjdoucích a veřejnost byla o tom všem zasvěceně informována před i po akci články Fedora Skotala v Brněnském večerníku. Dokumentace včetně fotografií je uložena v olomouckém Muzeu umění a v soukromých sbírkách. Sonny chtěl v tomto upřesňování každoročně pokračovat a po shromáždění representativního počtu absolutních jar určit časově i místně tzv. absolutně absolutní jaro. Na jeho místě zamýšlel vybudovat něco na způsob Stonenhenge, v jehož středu by byl onen bod, u kterého by se v době času absolutně absolutního jara shromažďovali obzvlášť netrpěliví a citliví jedinci za účelem intenzivního zážitku z jeho příchodu. Ovšem v nepříznivých podmínkách houstnoucí atmosféry normalizace 70tých let od toho Sonny nakonec upustil s tím, že základní kámen již byl položen a svůj záměr tak nezištně přenechal příštím generacím.
I z této akce je vidět, že jeho akce nikdy nebyly samoúčelné s kolikrát sporným smyslem, ale že byly vtipné, chytré, půvabné a na rozdíl od akcí mnohých jiných autorů mají co říci dodnes. Ba mnohé dokonce předešly svou dobu, takže až nyní můžeme ocenit jejich nadčasovost, společenskou angažovanost, lidskost a snad i užitek pro společnost jako např. Pohled do jiné země (1970), Vliv vojenské hodnosti na zrychlení času (1972), Vychýlení Golfského proudu (1973), Ošetřování lesa (1976), Archeologické zakopávky (70tá léta) apod. A ještě něco, akce (vlastně i celé jeho dílo) pro něj nebyly nikdy módní manýrou či pózou, ale naopak nedílnou součástí jeho života a provozoval je průběžně až skoro do konce svého života, jmenujme např. z těch pozdějších Bramborový salát (2000), Lapání blankytu (2001), Adventní držení (2002) Věšení prádla (2003). Ani se už nestaral o nějakou jejich publicitu a tak byl jeho výrazný podíl na akčním umění i díky silnějším jedincům v tomto odvětví spíše zapomenut než náležitě zhodnocen. Až brněnská výstava Projekty - akce - události 1970-1980 organizovaná T. Petiškovou v roce 1996 navíc s katalogem v tom změnila alespoň to, že se Sonnyho akce už nedaly úplně přehlížet. Ale teprve až v poslední době je hodnocení jeho akcí věnována stále vetší pozornost i v uměnovědné literatuře. A doufejme, že podobně tomu bude, tak až vejdou v širší známost, i s jeho aktivitami výtvarnými, dramatickými apod. a Sonnyho dílo se dočká už konečně podrobné odborné studie.
Neméně zajímavé bylo zhlédnutí ukázky ze zpracování Sonnyho díla na příkladu jeho kreseb, které dosud takto vcelku tedy od r. 1969 viděl jen málokdo. A i z tohoto fragmentu Sonnyho tvorby bylo zřetelné, že se jedná také o naprosto originální dílo umělce (ostatně jako v celé škále jeho rozsahu a nakonec i jeho života), který nikoho nenapodoboval, který vždy zůstal svým stylem i vývojem naprosto svůj a také tím, že jeho tvorba je zcela zakotvena v přírodě.
Novinkou memoriálu se stal workshop věnovaný skládání papírových vlaštovek různých typů a letových možností, které pak byly hromadně vypouštěny v místě rozptylu Sonnyho popela a tím bylo i ověřeno, že více vlaštovek na rozdíl od jedné, jaro skutečně dělá. U Sonnyho pamětní desky účastníci pak pietně 6ti minutovým tichem, (6. memoriál = 6 minut), uctili jeho památku.
Dalším vrcholem byla i opulentní hostina připravená vlastnoručně hostitelem a tečkou za vydařeným dnem bylo opětovné setkání účastníků, kteří se sice na Štymberku rozloučili a rozešli se různými směry, aby se nakonec ještě jednou všichni do jednoho setkali ve Skryjích v milé hospůdce.

Zprávu podává Ivo Dostál

foto: I.Dostál

foto: Z.H.

zápis do kroniky:

5. ročník memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

dne 29.3.2014

Zpráva o průběhu:
Že není jednoduché cestovat vlakem se přesvědčilo hned začátkem cesty několik účastníků memoriálu, kteří asi chtějíce ušetřit, si zakoupilo tzv. cvakací jízdenku. Tu si ale samozřejmě cvaknutím označit zapomněli (!?). Ještě, že nezvykle laskavý průvodčí jim to prominul a nejen, že jim v následující stanici pozdržel vlak, aby tak mohli učinit a pomohl jim najít onen potřebný přístroj, ale když viděl, že jim ani toto nepomohlo a že ani si vlastně cvaknout neumí, tak jim vzdělancům potřebné vše předvedl a zachránil jim čest a ušetřil i nemalý obnos. Účastníci si pak velmi pochvalovali, že jezdit vlakem je lepší než bungee jumping, jelikož si takto adrenalinu užili více. Jinak letošní memoriál se konal opravdu za krásného počasí, protože po ranním chladu bylo skoro letní počasí. V čele s předsedou Společnosti přátel Sonnyho (SpS) se 13 účastníků, z nichž větší polovina byla na tomto memoriálu poprvé, trefilo na Štymberk úplně jinou cestou (tedy tzv. prvosestupem) a z úplně jiné strany než jindy, takže se dá říci, že k Sonnyho chaloupce snad už trefíme ze všech stran. Odměnou byl pro všechny pohled na rodnou Sonnyho chalupu, o kterém se dá říci, že z této strany je i nejhezčí (viz úvodní foto). To už však byli všichni účastníci spatřeni a jako vždy srdečně uvítáni prof. Voráčem a jeho paní způsobem známým od řeky Moravy na východ. A to navodilo společně s jarněletním sluníčkem velmi srdečnou náladu. Tradičně se také zavzpomínalo na Sonnyho, dokonce kolovaly k nahlédnutí dva Sonnyho trampské památníky z let 1964-69, tedy z jeho minulosti skoro všem neznámé, které také vlastně osvětlovaly Sonnyho vztah k přírodě, k tuláctví, k potřebě kamarádství atd. Účastníci se také ujistili, že pamětní tabulka z cenného kovu v místě rozptylu Sonnyho popele od mistra R.Bárty je stále na svém místě a předseda SpS také zkontroloval, zda habr, který v loňském roce se u tohoto místa pokoušel vytrhnout, zda tedy pevně na svém místě drží. Držel. Pak následovalo rovněž tradiční promítání, tentokrát byl na pořadu cenný záznam Aleše Záboje (tímto mu ještě jednou za jeho poskytnutí znovu velmi děkujeme) vernisáže Sonnyho výstavy z Kapucínských zahrad pod Petrovem z 28.9.1987, která byla nedílnou součástí Divadla v pohybu IV pořádané tehdejším Divadlem na provázku. Úvodní slovo tehdy měl, ostatně jako mnohokrát před tím i potom, Jan Lacina a celou ji moderoval J.Dulava. Autorská skladba pro 6 ptáků Miloše Štědroně pro bicí, klavír a zpěv zazněla v provedení autora a herců uvedeného divadla jako M. Maděriče, P.Zatloukala, V. Hausera aj. Po filmu následovalo pohoštění v podobě výtečné autorské polévky prof. Voráče o takové hutnosti, že dle slov Jana Laciny se taková servíruje v kupkách, a potom účastníci znavení nejen velkými zážitky se posléze odebrali ve směru na Skryje podél řeky Bobrůvky. Někteří sice sveřepě tvrdili, že podle Bruselu jde o Loučku, ale nemusíme všemu věřit. Ve Skryjích si v milé hospůdce účastníci dopovídali vše, co si ještě nestihli povědět a navíc tam dojel i Karel Slach s Karlem Popelkou, kteří ujeli kvůli memoriálu z hrabalovských slavností v Polné, a tak se tedy alespoň na chvíli zúčastnili. I tento memoriál byl opět velmi vydařený a jeho blankytnou atmosféru můžete tušit z fotografické dokumentace.

Zprávu podává Ivo Dostál

foto: M.Kvapil + Z.Hochmanová

foto: Ivo Dostál

foto: Jaroslav Pulicar

4. ročník memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

dne 6.4.2013

Opravdu krátká zpráva o průběhu 4.Memoriálu

Ačkoliv letošní memoriál byl posunut o 14 dnů, i tak nám počasí nám příliš nepřálo a odpovídalo tak počasí koncem února. Ba i vzácného zimního hosta v našich krajích – ťuhýka šedého jsme cestou na samotu Štymberk potkali. Tam jsme už byli jako vždy mile přivítáni nejen teplem domácího krbu, ale i pohoštěni prof. Voráčem a jeho paní. Předseda společnosti přátel Sonnyho, Jan Lacina, zajistil jako překvapení tohoto memoriálu pamětní tabulku se Sonnyho jménem a její umístění v místech, kde Sonny s oblibou sedával na kameni a kde je rozptýlen jeho prach.

Nebylo by to ani v Sonnyho duchu, kdyby se vše vydařilo, tak jak má být, ostatně jako se už přihodilo několikrát. A tak na pamětní tabulce, jejímž autorem je umělecký kovář Radomír Bárta, je na věčné časy uvedeno chybné datum Sonnyho úmrtí, které tiskařský šotek už prosadil na jednom místě ve sborníku. Tedy místo správného data úmrtí 24.11.2008 je na tabulce uvedeno chybné datum 26.11.2008. Inu i my máme takový náš modrý Mauritius a budoucí badatelé budou mít nad čím přemýšlet.

V další části memoriálu jsme shlédli nové nejnověji natočené snímky Karla Slacha, který v doprovodu a za vyprávění tehdejších účastníků rekonstruuje Sonnyho akce či časté výlety. Hodlá v těchto akcích pokračovat, takže počítejte mnozí z Vás účastníků, že budete také osloveni pokud se třeba sami nepřihlásíte. Časem by z toho určitě mohl být zajímavý film o Sonnym bez Sonnyho. A odpoledne jsme pak přešli do Dolních Louček a ani z Tišnova se nám dále nechtělo. Letošního memoriálu se zúčastnilo 10 spokojených účastníků.

Zprávu podává Ivo Dostál

foto: Ivo Dostál

3. ročník memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

dne 24.3.2012

Zpráva o průběhu 3. Memoriálu

Skupinka Společnosti přátel Sonnyho se i letos sešla v Drahoníně u domu č.p. 31, kde Sonny bydlel během docházky do základní obecné školy. Po startovném v podobě páně Čížkovi zdravotní bylinné speciality Macocha, jsme se vydali k samotě Štymberk, kde Sonny bydlel od 1 do 7 roků. Šli jsme opět neznačenou kratší tzv. horní cestou přesto, že kdosi sýčkoval, že zkratkou je to sice blíž, ale cestou je to spíš. Znalec nejen soudního okresu tišnovského Jan Lacina, nás však mistrně dovedl na pahrbek hradu Košíkov, kde jsme se mohli nejen kochat čerstvou jarní květenou, ale i výhledem na Havlov. Nedaleké stavení Anny Pamrové sice viditelné odtud není, ale za to jsme vyslechli zajímavosti o jejím životě z úst již výše jmenovaného a čestnou plaketou Společnosti přátel Anny Pamrové ověnčeného Jana Laciny. A když jsme shora spatřili, že údolím Loučky nebo také Bobrůvky zvané, přijíždí auto řízené obětavým L. Vencálkem s Karlem Slachem, bylo nám jasné, že promítání jeho nového díla bude na velkém plátně. Pak už jsme se bezmála volným pádem spouštěli nad chalupu Štymberk, kde nás již vyhlížel a vítal nejen rukou máváním, ale posléze variantně výtečnou jablkovicí či mateří-douškovým čajem (obojí místní provenience), náš hostitel prof. Voráč. Po krátkém prohřátí nejen sluníčkem nás Karel Slach po zapojení nezbytných aparatur, i když jim skoro nikdo nerozuměl, naháněl do velké světnice na promítání svých výtečných dokumentů o Sonnym a tím úspěšně zakončil i svou neuvěřitelnou třídenní cestovatelskou šnůru po trase Brno-Poprad-Osvětim-Brno-Štymberk. Pak už jsme byli tradičně nasyceni místními specialitami a posléze jsme uctili vzpomínkou a novými verši známého tišnovského anonyma místo rozptylu Sonnyho popela. A stejně jako loni krásná přátelská atmosféra a nejen filmové vzpomínky na Sonnyho, ale i jarní počasí způsobilo, že jsme už jen stačili dojít bez dalších kulturních vložek do Ždárce a tu jsme před odjezdem autobusu v místním hostinci důstojně zakončili 3. ročník memoriálu.

P. S. Na Štymberku však 3. memoriál díky laskavosti hostitelů pokračoval až skoro do tmy neboť v pozdním odpoledni dorazila ještě další tříčlenná část účastníků vedená či vezená váženým knihkupcem p.Ženíškem, takže letošního memoriálu se zúčastnilo celkem 17 přátel Sonnyho.

P. P. S. Ba dokonce se nečekaně vybrala nejen potřebná suma na úhradu prací spojených s tvorbou 2 DVD (nakonec bylo potřeba jen 8000,-Kč), ale bylo získáno i 1700,- Kč navíc (a to je ještě něco přislíbeno), takže byl zřízen i účet na úhradu podobných akcí. Na jeho číslo 251 377 937/0300 lze posílat případné další příspěvky a jeho správcem je nadmíru povolaný Jiří Poláček.

A už skoro nakonec.

Ku ! … blankytu je mimořádně vydařený komplet dvou DVD K.Slacha. Na prvním je autorský film o Sonnym a na druhém jsou téměř 2 hodiny unikátních hovorů Karla se Sonnym o dětství, o stáří a vůbec o životě. A také např. o jeho tvorbě, o superrealistickém divadle Náhon a třeba také o tom, jak na chalupě Štymberk nad řekou Loučkou se konávala nedělní matiné a údolím zněla za doprovodu klavíru a citery píseň Mutter Volga, Mutter Volga, Mutter Volga….. Tento komplet, který mecenáši dostávají přednostně a s poděkováním zdarma, je možné získat za cenu 300,- do vyprodání nevelkých zásob po domluvě se mnou (k dispozici budu až po 22.4.). Výtěžek jde samozřejmě také na výše uvedené konto.

Bonus

Oslavná báseň na M.S.Halase objevená tišnovským anonymem v rorýsím hnízdě a přednesená u příležitosti 3. ročníku memoriálu dne 24.3.2012


Je jaro, Tvé rodné řeky bystrý tok
zas by Tě sváděl k bezbřehému toku (pozn.od slovesa
tokat)
Zas bys byl vítězem nad desítkami soků
nejsi však s námi už čtvrtý rok

Nejsi tu s námi už čtvrtý rok
však stále kolem tušíme Tvé kroky
Tvůj příklad vyvolává zpěvné sloky
vykonals smělý do blankytu skok

Vykonals smělý do blankytu skok
a postrádáme Tě už půlčtvrtého roku
Stále nám svítí jiskra ve Tvém oku
když na Tvou památku si dáme dobrý lok

Na Tvou památku si dáme dobrý lok
a někteří z nás možná mnohé loky
Ach, roky běží, běží střemhlav roky
v Tvých smělých stezkách směřujeme kroky
V dálce lze tušit do blankytu skok

A na úplný konec pro vážné zájemce : Fotografie L.Šabatové, I.Dostála a P. Moučky z 3.memoriálu jsou ke stažení na http://www.uschovna.cz/zasilka/H1ED57AV88YMYBAW-BJG

Kód zásilky H1ED57AV88YMYBAW-BJG

Velikost zásilky 41.2 MB

Uloženo do 13.05.2012

Zprávu podává Ivo Dostál

foto: ?

2. ročník memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

dne 2.4.2011

č.p.31

Krátká zpráva o průběhu z 2.memoriálu Sonnyho

V Drahoníně skupinka Společnosti přátel Sonnyho v počtu cca 10 lidí, byla přivítána bývalým starostou a Sonnyho kamarádem p. Lukáškem. Pak jsme se podívali přes plot na dům č.p.31, kde Sonny bydlel během docházky do základní obecné školy. A na samotu Štymberk, kde Sonny bydlel od 2 do 7 let, jsme šli jinou kratší cestou než před rokem při 1.ročníku memoriálu. Přes podrobný nákres jsme málem sešli z cesty pravé, ale náš hostitel a majitel Štymberku prof. Jiří Voráč nám přišel obětavě v ústrety a zavedl nás zprvu na hrad Košíkov (foto 2), odkud jsme se rozhlédli po okolí Štymberku a pak nás přivedl k cíli naší cesty. Po uctění místa, kde odpočívá popel Sonnyho (foto 3), jsme byli uctěni výtečnou jablkovicí (nenechte se mýlit, kalvados je něco jiného, foto 4), tělesno bylo nasyceno výbornou polévkou s uzeným masem (hand made prof. Voráč) a božským zákuskem (hand made paní domu). Duchovno bylo uspokojeno shlédnutím rozpracovaného dokumentu Karla Slacha (foto 5) a části dalších zajímavých filmových materiálů, které Karel má ve svém bohatém archivu a z kterých se to nejlepší v konečném zpracování dokumentu o Sonnym jistě objeví. Krásná přátelská atmosféra (foto 6), vzpomínky na Sonnyho a jarní počasí způsobilo, že oproti plánu jsme přešli už jen na autobus do Skryjí a tak důstojně zakončili 2.ročník memoriálu.