zpráva o průběhu:
Letošní memoriál proběhl opravdu ve znamení „absolutního jara“, abychom použili názvu nezapomenutelné Sonnyho akce v plném slova smyslu, ale o ní až dále. Účastníci z Brna na základě zkušeností z loňska dokonce už skoro pochopili i počet zón na cvakací jízdence včetně jejího správného označení, takže již takřka bez stresu správně a levně dojeli až do Drahonína. Tentokrát navíc i bezchybně cestou a necestou trefili přes pozůstatky hradu Košíkova na samotu Štymberk, kde Sonny v dětství vyrůstal. Tam už byli netrpělivě vyhlíženi a posléze i tradičním pohoštěním srdečně uvítáni hostitelem prof. Voráčem. Byl první jarní den s krásným slunečným počasím, které probouzelo časné jarní byliny i mnohé motýly a v jednom okamžiku nad samotou Štymberk provádělo své zásnubní lety až 9 milostně naladěných kání.
V odborné části memoriálu bylo pro mnohé velkým překvapením prolistování Traperovými zápisky z let 1964-67 od Sonnyho s četnými zápisy jeho různých trampských aktivit doprovázených kresbami a fotografiemi, které svědčily, že Sonny do svých 21 let byl naprosto normálním jedincem žijícím myšlenkami a hodnotami trampingu. Jeho zručné kresby sice svědčily, že už uměl malovat, ale ještě bez jakékoliv stopy své pozdější originality. K jakému zlomu či osvícení pak došlo zřejmě v roce 1968, se asi už nedopátráme, ale jedno je jisté, že jeho známý portrét Heleny Vondráčkové do tohoto období patří.
Účastníci memoriálu si dále evokovali z fotografií a ze vzpomínek tehdejších účastníků Sonnyho akci Absolutní jaro z roku 1973. Sonny tehdy pojal podezření, že začátek kalendářního jara neodpovídá v lidském pojetí skutečnosti a prokáže-li se to, jak usoudil, že bude potřeba kalendář změnit. Vytvořil proto dotazník, v němž měli respondenti odpovědět na otázky, jako kdy a kde poprvé pocítili jaro, jaké duševní pocity to v nich vyvolávalo a v jakém barevném cítění. Tímto dotazníkem obeslal tehdy kolem padesátky svých přátel. Z došlých odpovědí, které matematicky a barevně zpracoval, mu vyšlo, že skutečné jaro, které pojmenoval jako absolutní, vypuklo v Brně 7. 3. v 16 hod. za brněnským červeným kostelem. Rekonstrukce a označení místa jeho vzniku proběhla za účasti Sonnyho přátel i kolemjdoucích a veřejnost byla o tom všem zasvěceně informována před i po akci články Fedora Skotala v Brněnském večerníku. Dokumentace včetně fotografií je uložena v olomouckém Muzeu umění a v soukromých sbírkách. Sonny chtěl v tomto upřesňování každoročně pokračovat a po shromáždění representativního počtu absolutních jar určit časově i místně tzv. absolutně absolutní jaro. Na jeho místě zamýšlel vybudovat něco na způsob Stonenhenge, v jehož středu by byl onen bod, u kterého by se v době času absolutně absolutního jara shromažďovali obzvlášť netrpěliví a citliví jedinci za účelem intenzivního zážitku z jeho příchodu. Ovšem v nepříznivých podmínkách houstnoucí atmosféry normalizace 70tých let od toho Sonny nakonec upustil s tím, že základní kámen již byl položen a svůj záměr tak nezištně přenechal příštím generacím.
I z této akce je vidět, že jeho akce nikdy nebyly samoúčelné s kolikrát sporným smyslem, ale že byly vtipné, chytré, půvabné a na rozdíl od akcí mnohých jiných autorů mají co říci dodnes. Ba mnohé dokonce předešly svou dobu, takže až nyní můžeme ocenit jejich nadčasovost, společenskou angažovanost, lidskost a snad i užitek pro společnost jako např. Pohled do jiné země (1970), Vliv vojenské hodnosti na zrychlení času (1972), Vychýlení Golfského proudu (1973), Ošetřování lesa (1976), Archeologické zakopávky (70tá léta) apod. A ještě něco, akce (vlastně i celé jeho dílo) pro něj nebyly nikdy módní manýrou či pózou, ale naopak nedílnou součástí jeho života a provozoval je průběžně až skoro do konce svého života, jmenujme např. z těch pozdějších Bramborový salát (2000), Lapání blankytu (2001), Adventní držení (2002) Věšení prádla (2003). Ani se už nestaral o nějakou jejich publicitu a tak byl jeho výrazný podíl na akčním umění i díky silnějším jedincům v tomto odvětví spíše zapomenut než náležitě zhodnocen. Až brněnská výstava Projekty - akce - události 1970-1980 organizovaná T. Petiškovou v roce 1996 navíc s katalogem v tom změnila alespoň to, že se Sonnyho akce už nedaly úplně přehlížet. Ale teprve až v poslední době je hodnocení jeho akcí věnována stále vetší pozornost i v uměnovědné literatuře. A doufejme, že podobně tomu bude, tak až vejdou v širší známost, i s jeho aktivitami výtvarnými, dramatickými apod. a Sonnyho dílo se dočká už konečně podrobné odborné studie.
Neméně zajímavé bylo zhlédnutí ukázky ze zpracování Sonnyho díla na příkladu jeho kreseb, které dosud takto vcelku tedy od r. 1969 viděl jen málokdo. A i z tohoto fragmentu Sonnyho tvorby bylo zřetelné, že se jedná také o naprosto originální dílo umělce (ostatně jako v celé škále jeho rozsahu a nakonec i jeho života), který nikoho nenapodoboval, který vždy zůstal svým stylem i vývojem naprosto svůj a také tím, že jeho tvorba je zcela zakotvena v přírodě.
Novinkou memoriálu se stal workshop věnovaný skládání papírových vlaštovek různých typů a letových možností, které pak byly hromadně vypouštěny v místě rozptylu Sonnyho popela a tím bylo i ověřeno, že více vlaštovek na rozdíl od jedné, jaro skutečně dělá. U Sonnyho pamětní desky účastníci pak pietně 6ti minutovým tichem, (6. memoriál = 6 minut), uctili jeho památku.
Dalším vrcholem byla i opulentní hostina připravená vlastnoručně hostitelem a tečkou za vydařeným dnem bylo opětovné setkání účastníků, kteří se sice na Štymberku rozloučili a rozešli se různými směry, aby se nakonec ještě jednou všichni do jednoho setkali ve Skryjích v milé hospůdce.
Zprávu podává Ivo Dostál
zápis do kroniky:
Žádné komentáře:
Okomentovat