Že Sonnyho košatá osobnost i jeho dílo stále přitahují , svědčí i zatím největší počet účastníků v historii memoriálu včetně několika odborníků Moravské galerie. Možná k tomu přispělo i předem avizované krásné jarní počasí, takže autobus z Tišnova do Drahonína byl uspokojivě naplněn. Po vystoupení v Drahoníně nás přivítalo slunné , i když po ránu chladné počasí. To ale bylo zmírněno pro nás specielně otevřeným místním hostincem s přívětivou paní hostinskou V. Čadílkovou, ovšem jak jinak, také ctitelkou Sonnyho a jeho díla A přivítal nás tam i Sonny, alespoň svým obrazem, zdobícím jednu z místností hostince. Po nezbytném zahřátí jsme se za vedení předsedy Společnosti přátel Sonnyho Jana Laciny vydali jarní krajinou Vysočiny s četnými výhledy k cíli naší cesty na samotu Štymberk, kde Sonny jako dítě vyrůstal. Rozehřáti cestou, potěšeni prvními jarními květy jsme neomylně došli ke zbytkům zříceniny hradu Košikov ze 14. století. Tam se v rámci vlastivědných a přírodovědných informací objevila i láhev Staré myslivecké, zřejmě jako vzpomínka na znamenitou akci Sonnyho a jeho přátel z roku 2003, která jistě stojí za připomenutí:
A z Košíkova se už bezmála volným pádem scházelo k přívětivé samotě manželů Voráčových Štymberk, tedy k místu, kde Sonny jako dítě nejen vyrostl, ale kde také jeho prach po ukončení Sonnyho pozemské pouti zarostl. Následovalo srdečné přivítaní hostitelů i s produkty nejen místního hospodářství. A aby nám Sonny nescházel, vyvolali jsme alespoň Draka Sonnyho, druhdy to dar od Sonnyho polských přátel z 1. Memoriálu, který tam od té doby trvale přebývá. Rovněž jsme uctili pietní místo Sonnyho rozptylu označené pamětní tabulkou krátkým usebráním a i novou básní tišnovského anonyma. Navíc místo a jeho nejbližší okolí úspěšně ohledal s virgulí Peter Stuchlík pro případné odkrytí skrytého pramene. Čas v družném hovoru starých i nových účastníků rychle ubíhal a bylo nám milo. O hlavní programovou náplň se postaral Karel Slach, jako již ostatně mnohokrát, který ze svého nepřeberného archivu vydoloval záznamy dalších hovorů se Sonnym, tentokrát z roku 2007, tedy z období jednoho roku před jeho úmrtím. A jelikož všem účastníkům na zdravém vzduchu a z přemíry zážitků vytrávilo, rádi jsme přijali tentokrát v režii P. Stuchlíka pozvání k obědu na jeho proslulou kapustnicu, specialitu, kterou si kolikrát se Sonnym připravovali. A to byla opravdu báseň. Po následující siestě jsme se pak vydali jarní přírodou údolím říčky Loučky, též Bobrůvka zvané, do Skryjí, kde jsme v hostinci Pod kapličkou, laskavě otevřeném mimořádně před sezónou jen kvůli nám, důstojně zakončili další krásný memoriál, ze kterého zprávu podává Ivo Dostál
kliknutím na foto zobrazíte celé fotoalbum
foto Ivo Dostál
foto Pátek
foto Kvapilovi
Žádné komentáře:
Okomentovat