Opožděná zpráva o průběhu 9. ročníku Memoriálu Miloslava Sonnyho Halase
První sobotu po prvním jarním dnu dne 24. 3. 2018 proběhl, jako upomínka na tradiční Sonnyho vítání jara zmíněný memoriál již po deváté. Počasí bylo docela příznivé, přesto účastníků nebylo tolik, co v předešlých ročnících. Z četných ozvěn víme, že někteří přes veškerou snahu nestihli vlak, někteří zase měli jiné povinnosti či byli po chřipce v rekonvalescenci a v neposlední řadě se jevila jako nepřekonatelnou i potřeba brzkého vstávání. I tak bylo potěšující, že se memoriálu zúčastnili opět noví lidé, což by potěšilo i Sonnyho.Vlastní průběh vykrystalizovaný již z předešlých ročníků působí a působil jako jedna z mála jistot, kterou v současnosti máme. Znamená to, že z Drahonína jsme prošli kolem domku, kde Sonny bydlel se svými rodiči v době své povinné školní docházky. Potom cestou mezi poli, loukami s výhledy do kraje kolem samoty Kopaniny, která určitě bývala kdysi alespoň tvrzí a dále lesem ke zřícenině hradu Košíkov.
Tam jsme se opět ujistili, že to, co je vidět přes údolí říčky Bobrůvky čili Loučky je opravdu Havlov. A dozvěděli jsme se další málo známé podrobnosti o ždárecké samotářce Anně Pammrové, jejíž domek by byl také na dohled, kdyby tomu nepřekážela protější lesnatá stráň. Informace byly přímo od pramene, tedy od odborníka mezi námi nejpovolanějšího Jana Laciny, takto předsedy našeho Spolku přátel Sonnyho a také předního člena Společnosti přátel Anny Pammrové. Nu a pak už nejkratší necestou dolů do náručí rodiny Voráčovy a přívětivé samoty Štymberk, kde Sonny trávil svá předškolní léta a kde navěky souzní s přírodou.
Atmosféra místa a pohoda hostitelů byla natolik milá, že čas plynul nejméně dvakrát rychleji a že byť pod přísným dohledem vyvěšeného draka Sonnyho ani nezbyl čas na tradiční odbornou část memoriálu. V pietní části memoriálu došlo na návrh našeho předsedy k drobné úpravě. Doposud dobře míněné prodlužování pietní minuty ticha jako vzpomínky na Sonnyho s každým memoriálem o jednu minutu více (jak to doposud bylo pravidlem) bylo opět vráceno zpět k původní minutě. Zaskočila nás totiž představa, že při 50. ročníku memoriálu by to dělalo již pietních 50 minut a to, jak jistě každý uzná, by se při vší úctě k Sonnymu nedalo důstojně dodržet. Ačkoliv připravené pohoštění hostitelů bylo počítáno pro dvojnásobný počet účastníků, harmonicky zcela a bez zábran zmizelo v žaludcích přítomných. Inu při michelinské kvalitě se tomu nedalo divit.
Putování celého memoriálu bylo také tradičně ukončeno ve Skryjích v hospůdce Pensionu pod kapličkou jako vždy specielně pro nás otevřenou (před zahájením sezony) díky laskavosti pana majitele a věhlasu Sonnyho. Ano i 9. ročník memoriálu byl vydařený.
Zprávu podává za Společnost přátel Sonnyho Ivo Dostál
kliknutím na foto zobrazíte celé fotoalbum
Žádné komentáře:
Okomentovat