Že není jednoduché cestovat vlakem se přesvědčilo hned začátkem cesty několik účastníků memoriálu, kteří asi chtějíce ušetřit, si zakoupilo tzv. cvakací jízdenku. Tu si ale samozřejmě cvaknutím označit zapomněli (!?). Ještě, že nezvykle laskavý průvodčí jim to prominul a nejen, že jim v následující stanici pozdržel vlak, aby tak mohli učinit a pomohl jim najít onen potřebný přístroj, ale když viděl, že jim ani toto nepomohlo a že ani si vlastně cvaknout neumí, tak jim vzdělancům potřebné vše předvedl a zachránil jim čest a ušetřil i nemalý obnos. Účastníci si pak velmi pochvalovali, že jezdit vlakem je lepší než bungee jumping, jelikož si takto adrenalinu užili více. Jinak letošní memoriál se konal opravdu za krásného počasí, protože po ranním chladu bylo skoro letní počasí. V čele s předsedou Společnosti přátel Sonnyho (SpS) se 13 účastníků, z nichž větší polovina byla na tomto memoriálu poprvé, trefilo na Štymberk úplně jinou cestou (tedy tzv. prvosestupem) a z úplně jiné strany než jindy, takže se dá říci, že k Sonnyho chaloupce snad už trefíme ze všech stran. Odměnou byl pro všechny pohled na rodnou Sonnyho chalupu, o kterém se dá říci, že z této strany je i nejhezčí (viz úvodní foto). To už však byli všichni účastníci spatřeni a jako vždy srdečně uvítáni prof. Voráčem a jeho paní způsobem známým od řeky Moravy na východ. A to navodilo společně s jarněletním sluníčkem velmi srdečnou náladu. Tradičně se také zavzpomínalo na Sonnyho, dokonce kolovaly k nahlédnutí dva Sonnyho trampské památníky z let 1964-69, tedy z jeho minulosti skoro všem neznámé, které také vlastně osvětlovaly Sonnyho vztah k přírodě, k tuláctví, k potřebě kamarádství atd. Účastníci se také ujistili, že pamětní tabulka z cenného kovu v místě rozptylu Sonnyho popele od mistra R.Bárty je stále na svém místě a předseda SpS také zkontroloval, zda habr, který v loňském roce se u tohoto místa pokoušel vytrhnout, zda tedy pevně na svém místě drží. Držel. Pak následovalo rovněž tradiční promítání, tentokrát byl na pořadu cenný záznam Aleše Záboje (tímto mu ještě jednou za jeho poskytnutí znovu velmi děkujeme) vernisáže Sonnyho výstavy z Kapucínských zahrad pod Petrovem z 28.9.1987, která byla nedílnou součástí Divadla v pohybu IV pořádané tehdejším Divadlem na provázku. Úvodní slovo tehdy měl, ostatně jako mnohokrát před tím i potom, Jan Lacina a celou ji moderoval J.Dulava. Autorská skladba pro 6 ptáků Miloše Štědroně pro bicí, klavír a zpěv zazněla v provedení autora a herců uvedeného divadla jako M. Maděriče, P.Zatloukala, V. Hausera aj. Po filmu následovalo pohoštění v podobě výtečné autorské polévky prof. Voráče o takové hutnosti, že dle slov Jana Laciny se taková servíruje v kupkách, a potom účastníci znavení nejen velkými zážitky se posléze odebrali ve směru na Skryje podél řeky Bobrůvky. Někteří sice sveřepě tvrdili, že podle Bruselu jde o Loučku, ale nemusíme všemu věřit. Ve Skryjích si v milé hospůdce účastníci dopovídali vše, co si ještě nestihli povědět a navíc tam dojel i Karel Slach s Karlem Popelkou, kteří ujeli kvůli memoriálu z hrabalovských slavností v Polné, a tak se tedy alespoň na chvíli zúčastnili. I tento memoriál byl opět velmi vydařený a jeho blankytnou atmosféru můžete tušit z fotografické dokumentace.
Zprávu podává Ivo Dostál
foto: M.Kvapil + Z.Hochmanová
foto: Ivo Dostál
foto: Jaroslav Pulicar
Žádné komentáře:
Okomentovat